U14 - cíl splněn, ale šlo i víc

Budoucí tým U15 má za sebou první kolo kvalifikace o ŽL, ze kterého postoupil do kola druhého, konaného za dva týdny. Už příprava nebyla úplně optimální, přestože na závěrečném minisoustředění jsme se sešli všichni, zvlášť v posledních měsících chyběl pokaždé někdo.

Naše skupina se nakonec ukázala být docela vyrovnaná, resp. první tři týmy určitě mohou mezi sebou hrát dobrá utkání, vždy dost záleží na štěstí, časech, pořadí atd.

První utkání jsme tedy měli hned s domácími, zpětně jsme možná mohli pomýšlet i na lepší výsledek, trvalo nám ale dost času, než jsme si uvědomili, že už zase hrajeme, že hrajeme „o něco“ a že náš přístup k utkání bude muset být mnohem soustředěnější. V závěru jsme dokázali zabrat a poslední čtvrtinu vyhrát o 14 bodů, s inkasovanými 84 body ale těžko můžeme hrát.

Sluneta Ústí nad Labem – Sokol Nusle 84:74
Střelba: Pavlicová 20 (6/5, 1x3), Veselá 13 (2/1), Freitasová 11 (6/3), Albrechtová 11 (6/3), Šturmová 8 (4/0), Janků 4 (3/0), Nenadálová 4 (4/2), Synková 2 (2/0)

V sobotu odpoledne nás čekalo utkání s Chomutovem, věděli jsme, že jejich U13 letos uspěly na MČR, tedy určitě nepůjde o jednoduchý zápas. Začali jsme výborně, ale chybělo nám vždy 4-5 bodů, abychom se utrhli na větší rozdíl a uklidnili se. Takhle jsme celý zápas hráli v obavách o hubené vedení a v závěru přišlo to, čeho jsme se báli. Ještě 3 minuty před koncem jsme vedli o bod, pak jsme dostali dva rychlé koše (doteď nikdo moc nechápe, kde v tu dobu byli obránci, když jejich útočníci prostě jenom běželi dopředu) a poprvé v utkání jsme prohrávali. Vzchopili jsme se ještě na jednu šestku, víc už to nešlo. Bohužel i to je sport a přestože jsme vlastně celé utkání vedli, nakonec nám zbyly jen oči pro pláč. Toho bylo po zápase hodně, bylo vidět, že všechny nepovedený závěr mrzí, uvědomit si ale musíme, že stejně jako my trenéři v závěru děláme chyby a zmatkujeme, mají na to právo i naše hráčky. Problém ale v našem případě nebyl v poslední čtvrtině, kdy už na nás dolehla tíha utkání, ale mnohem, mnohem dřív. Kolik kdo zahodil dvojtaktů, kolik míčů nechal kdo bez boje soupeři, kolikrát v obraně odpočíval, to si musí vyhodnotit každá zvlášť.

Sokol Nusle – BK Chomutov 51:55
Střelba: Freitasová 12 (7/4), Albrechtová 10 (4/1, 1x3), Šturmová 8 (4/2), Veselá 8 (4/2), Šťastná 6, Pavlicová 3 (2/1), Janků 2, Košátková 2

Útěchou pro nás může být, že Chomutov nakonec výrazně porazil Slunetu (ačkoliv už nikomu o nic nešlo), takže ani naše případné vítězství by možná na 3. místě nic nezměnilo. V neděli jsme tedy odehráli poslední utkání s Pastelkou, které nás mělo posunout do druhého kola kvalifikace. Výkon to nebyl nijak přesvědčivý, byť o vítězi snad pochyb nebylo, zahráli si všichni, ale opory nakonec stejně moc odpočívat nemohly.

Sokol Nusle – Pastelka MB 50:39
Střelba: Šturmová 15 (5/3), Freitasová 14 (8/6), Veselá 9 (8/1), Pavlicová 5 (2/1), Šťastná 2 (1/0), Košátková 2, Albrechtová 2, Synková 2

Výsledkově jsme vlastně nezklamali, s postupem do druhého kola se tak nějak počítalo a přímý postup by byl spíše překvapením. Že bychom ale mohli být nějak zvlášť spokojeni s předvedenou hrou, se říct nedá. Předně zejména druhé dva zápasy ukázaly naši velkou slabinu – začneme výborně, dodržujeme pokyny, hrajeme jednoduše a vychází to. Pak jako bychom se vyděsili, že bychom snad mohli vyhrát, občas máme taky tendence k samaritánství (dala jsem už dva koše, tak teď zas někdo jiný) – ale proč, když to vychází a stačí, hrajeme jako jeden tým, někdo míč vybojuje, někdo přihraje a někdo promění v body pro nás a je přece úplně jedno, kdo těch bodů nakonec dá 15 a kdo 5. Rozložení bodů je u nás vůbec velká neznámá, na jednu stranu je fajn, že máme v záloze víc hráček, které jsou schopny přispět do celkového skóre, na druhou stranu je občas potřeba, aby někdo z těch zkušenějších vzal na sebe tu zodpovědnost a zatížil konto soupeře větším přídělem.

Obecně nedáváme bodů mnoho (až na utkání se Slunetou, což byl spíše náš nadprůměr), bohužel v případě některých hráček je stále šance zhruba 1-3, že samy z pod koše budou úspěšné, což už ale v této kategorii není úplně v pořádku. U někoho je to problém v provedení zakončení – místo donášky rána zepředu do desky, místo důrazného zastavení na dvě nohy laxní dvojtakt „někam“ atd. U někoho je na vině samozřejmě i stres a chápu, že nikdo asi není nadšený a nedělá to naschvál, na druhou stranu právě i tlak je sport a jen ten, kdo tlaku a překážkám odolá, může být úspěšný. Navíc na třetí stranu :) každá si může vzpomenout, kolikrát na tréninku šla opravdu v plné rychlosti, kolikrát do zakončení dala důraz a tvrdost, i když to byl trénink nebo zápas „o ničem“. Najednou potom, když na tom hodně záleží a není jedno, jestli dám nebo to zahodím, máme problém.

Podobnou kapitolou jsou trestné hody – celkem 78/35 – nic moc a už vůbec ne při tak těsných výsledcích. Zde platí prakticky to samé – je vidět, kdo si bere k srdci rady o technice (Aneta, Ema, místy Danča), kdo si sám a hodně střílí a kdo je naopak v zápase překvapen, že má proměnit volné střely. Určitě minimálně tyhle dvě činnosti závisí hodně na nás – na naší hlavě, soustředění, individuální snaze něco zlepšit. Jak moc je důležitá hlava, bylo vidět v prvním utkání, kdy jsme se nechali asi 20x přehodit jako úplné začátečnice.

Posun byl vidět v postupném útoku – pohyb se nám docela dařil, rozehrávačky od druhého zápasu docela dobře rozlišovaly, kdy jít do nájezdu + výhozu nebo zakončení a kdy míč rozehrát. To je určitě příslib a to, že nám to občas trochu drhlo, je pochopitelné. Podobně v obraně jsme měli světlé momenty a dokázali jsme se poprat o míč, škoda že to většinou nevydržíme dlouho a při prvním neúspěchu ustupujeme.

No, zkrátka a dobře, za 14 dní nás čekají dvě těžká utkání s HB, budeme se určitě chtít poprat o co nejlepší výsledek, chtít ale musí především hráčky a to pořád a všechny.

A jak si vlastně vedly?

Spolehlivě hrály tentokrát hlavně dvě rozehrávačky Ema a Niki – i když samozřejmě i ony občas měly záseky. Jejich výkony byly ale jak v obraně tak v útoku stabilní a právě pro ně hodně platí výše zmíněná slova o samaritánství – není třeba, když to nejde, míč vyhodím, ale občas holt musím sama pro faul nebo koš a neohlížet se.

Záložní jednotku představovaly Danča, Sofie a Aneta. Všechny tři odvedly dobré výkony v útoku (Anetě mimořádně vyšel hlavně první zápas, na Danču byl spoleh především v těch těžkých, v neděli už to tolik nešlo, naopak Sofie se více probudila až v závěru). V obraně všechny střídaly dobrou práci s občasnými propady, ty je potřeba eliminovat.  

Bojovnost je hlavní vlastnost, která zdobila Marušku a Áďu, obě byly velmi spolehlivé v obraně a Adéla nám určitě za 14 dní bude hodně chybět. Obě ale musejí zapracovat na technice zakončení, nějaké jejich body totiž taky potřebujeme.

Anežka a Hudy byly obě trochu moc zakřiknuté, přestože i ony měly pár dobrých momentů (Lucka doskoky, Anežka pomoc rozehrávačkám v útoku), mají ale na mnohem víc a příští kolo to jistě dokážou.

Méně střídaly Šoumen a Míša, nakonec se vstupy povedly lépe asi Míše, která zvlášť v neděli byla X faktorem a z její práce v obraně vysokých hráček by si mohly brát příklad i další. Šoumen určitě nezklamala, bojovnost předvedla, jen v útoku to bylo zbytečně nevýrazné a taky umí ukázat víc. Zda to bylo tím posledním vypadnutým mléčným zubem :), těžko říct.