Představujeme hráčky 1.ligy - Kateřina Brejlová

ročník: 1993

pozice: pivot

číslo dresu: 10

1) Proč a kde jsi se rozhodla nakouknout k basketbalu?

Dalo by se říci, že mé basketbalové začátky se můžou datovat k tomu dni, kdy si mě odvedli z porodnice J Jak se ví, matku si člověk nevybírá, a já se narodila basketbalistce a trenérce basketbalu. Ani bych se nedivila, kdybychom jeli z porodnice rovnou na trénink, a ještě mamka vynadala v nemocnici doktorům, že tam jsme tak dlouho J Má rodina, tedy basketbalová rodina, mi dala jasně najevo, že jiný sport než basket neexistuje. Bydleli jsme v Řevnicích, kde moje mamka Hanka Brejlová vedla družstvo holčiček ve věku 10ti let. Na tréninky jsme samozřejmě chodili jako doprovod a největší pomocníci s mým o dva roky starším bráchou Mártym. Naše „láska“ byla tak veliká, že mi dvakrát zlomil ruku, jednou nohu a jednou vyrazil zub ( to se mu povedlo cca za 5 let ). Takže na trénincích jsem spíš byla takovou ozdobou a smíškem. Když jsme se odstěhovali do Dobřichovic, mamka začala trénovat holčičky v místní sokolovně, a spadali jsme pod tým TJ Sokol Dobřichovice. Zhruba v mých 6 letech, jsem začala trénovat jako velká basketbalistka. V 1. třídě, kdy se dělal nábor, jsem měla za úkol sehnat co nejvíce spolužaček. Povedlo se, a v mém ročníku se vytvořil úžasný tým, se kterým se vídám a scházím dodnes. S tímto týmem jsem zažila určitě nejvíce zážitků, zájezdů, úspěchů… viz otázka č.3. Jako tým Sokol Dobřichovice, nebo-li DOBI BASKET, jsem se spojily s BA Spartou. Po pár letech jsme hrály pouze za BA, kde jsem tolik úspěchů a hlavně zážitků ( které jsou občas cennější než úspěchy), už nezažila. Změna trenérů, konkurence, prohry, blbá nálada. Rozpadla se naše parta, a už jsme nebyly tým. V listopadu 2010 jsem se rozhodla odejít do Sokola Nusle, kde působím do teď. 

2) Kdo je tvůj český, nebo zahraniční vzor?

Basketbalový vzor nemám, je to možná smutné, ale nikdy jsem neměla žádný vzor. Samozřejmě je spousty hráčů, které obdivuju, jak hrají a kam se dostali, ale nemůžu říct, že jsou mým vzorem. Ze zahraničí bych chtěla zmínit samozřejmě Rickyho Rubia. Roztomilý španěl, na kterého se hezky dívá J Jeho asistence, jeho přehled o hře, bomba. Jak jsem již zmiňovala, že má rodina je basketbalová, i můj strejda je trenér, a dokonce trenér ve Španělsku. Chus Mateo, který trénoval Real Madrid, Unicaja Malaga, Zaragora, Fuenlabrada, působil i jako asistent u reprezentace. Takže co z toho plyne? Že mi sehnal tričko s podpisem Rickyho J Co se týče českých reprezentantů, tak bych chtěla zmínit jednu historku, která se řadí k dobám, kdy jsme hrály ještě za DOBI. Tou dobou, za USK hrála Markéta Bednářová( Mokrošová). Nosila za účes copánek. Nám bylo asi 13 let a hrozně se nám líbila. Z toho vzniklo to, že jsme si na každý zápas všichni musely udělat copánek, jako nosila Mokrošová, a říkaly jsem tomu ,,mokroškoš“ J Tradice, bez které jsme nemohly hrát J Další jméno, které bych tady zmínil, je běžkařka Kateřina Neumannová. Její neuvěřitelný finish na OH v Turíně v roce 2006, nás několikrát tolik nabudil, a hrály jsme tzv. ,,za Kačenku“. 

3) Tvůj největší basketbalový dosavadní úspěch a čeho chceš ještě dosáhnout?

Co se týče mých největších dosavadních úspěchů, o tom mi hodně napovídá má polička, která je ozdobou mého pokoje. Jako malé jsme objížděly spousty turnajů, a na každém turnaji první tři týmy byly oceněny medailemi. Každá ta medaile je něčím výjimečná. Většinu medailí jsem získala s týmem DOBI 93+94. Znova opakuji, nejlepší parta, kterou trénovala mamka, byla docela úspěšná J Na každé medaili mám napsáno, odkuď je. Podívám se na medaili, a první co se mi vybaví, jsou ty zážitky! Poháry s oceněním ALL STARS jsou součástí police, ale nebudu tu jmenovat, kde jsem ho dostala, a kde ne. Kdybych neměla tak super tým, super trenérku, nikdy bych je nedostala. Takže bych chtěla zmínit týmové úspěchy s DOBI. Řekla bych, že největší úspěch byl to, když jsme v roce 2006 hrály jako starší minižákyně Národní Festival v Olomouci. Jako tým BA Dobřichovice, jsme nastoupily proti týmům jako Pardubice, Olomouc, USK. Na festivalu jsme se umístily na 4 místě, což nás samozřejmě bolelo (prohra o 3.místo s Prosekem cca o 5 bodů). Ale když se na to podívám zpětně, určitě náš největší úspěch. Jeden z momentů festivalu bylo, že jsme nastoupily na hřiště, a na tabuli svítila BA SPARTA. My samozřejmě začaly křičet, že tu nejsme jako Sparta, ale jako Dobřichovice, tak to museli kvůli nám přepsat na BA DOBI J Zase, spousty zážitků, historek… Navštívily jsme i zahraniční turnaje, kde jsme se také dobře umístily. Turnaj v Klagenfurtu ( UNITED WORLD GAMES) v roce 2007 2.místo, turnaj v Lesznu v roce 2008 3.místo.

Měla jsem možnost v roce 2011 nahlédnout do nejvyšší soutěže ŽBL za tým BLK VŠE Praha. Měla jsem tu příležitost, nevyužila jsem jí, neměla jsem na to. Zkušenost dobrá, ale asi jsem jediná, komu jde o to, jestli hraju, a ne o to, ZA CO hraju. Popravdě  jsem to tady ani nechtěla zmiňovat, není se čím chlubit, ale současný trend mě k tomu navedl. Moje mamka má do dneška schovaný moje první basketbalové boty a říkala, že až budu úspěšná, tak bude říkat: ,, tak v těchto botách udělala své první basketbalové krůčky“. Tak se ti mami omlouvám, ale lepší být šťastná v týmu, který hraje nižší soutěž, než sedět za ŽBL. Chceme přece HRÁT basket, ne? J

Jako člen trenérské rodiny, jsem „měla za povinnost“ si udělat trenérský kurz licence C.  Nechtělo se mi, ale nějak jsem neměla na výběr. Takže jsem v roce 2013 zahájila svojí trenérskou kariéru. Přijde mi, že teď už se jako hráčka žádného velkého úspěchu nedočkám, a budu sbírat úspěchy jen jako trenérka. Tým HB BASKET, který založila v roce 2011 mamka Hanka Brejlová, je nejúspěšnější dívčí klub v minižákovských kategoriích v Praze a jeden z nejúspěšnějších v České republice. Chtěla bych zde vyzdvihnout jeden úspěch, který stojí za to. Na konci sezony 2013/2014 se v květnu hrály MČR, kvalifikace o MČR. Mamka trénuje hodně kategorií, kryjí se jí zápasy, a na MČR U11 do Ostravy vyslala mě a bráchu Mártyho. Mamka od nás neočekávala výsledky, pouštěla nás tam s tím, že bude fajn, když se udržíme na středu, a nebudeme hrát skupinu o poslední místa. Tým ročníku 03 doplněný o 04 má výbornou fanouškovskou podporu, a tak se vypravil celý autobus. Jeli jsme tedy vlastním autobusem, s vlastním řidičem, jako tým. Rodiče to pojali po svém, a již na Barrandově se otevírala první flaška. Když holky v Ostravě porazily všechny v základní skupině, znamenalo to, že postupujeme z 1.místa. Byla to euforie, holky nahecovaný, rodiče hlasití. Výhra s Karlovými Vary nás posunula do první čtyřky ! Nikdo tomu nevěřil, ale my hrály o medaile. V sobotu večer nás čekaly Strakonice. Plné publikum, krásný zápas, ale bohužel jsme nestačily a čekal nás zápas o 3.místo s Kralupama. Všichni v hale říkali, že tento zápas byl předčasný finále, a měli pravdu. Druhý den jsme se tedy musely soustředit na ten nejdůležitější zápas sezony. Bylo to neuvěřitelný, co holky předvedly. Hrály týmově, bojovaly, rodiče celý zápas fandily. Výhra, a my vezeme bronz. Byl to pro mě šílený zážitek, a nejpovedenější akce!! Kolektiv rodičů, dětí… Zkráceně řečeno, DÁME ČERTA? J ( viz fotka na konci )

4) Jaké máš další zájmy kromě basketbalu?

Košíkovou? :)

5) Co by jsi vzkázala těm, co právě teď začínají a nebo by chtěli začít s basketbalem?

Pojďte do HB? ( smích ) Já vím, dělám dotazník pro Sokol Nusle. Asi bych jim chtěla vzkázat to, že na basketbale je úžasný to, že pokavaď si vytvoříte super partu a super kolektiv, tak zažijete neuvěřitelně moc zážitků. Myslím si, že velmi důležitou součástí, je podpora rodiny! Bez toho se to dělat nedá. A ještě bych chtěla vyzdvihnout to, že pokud tě basket baví, tak ho hraj pro radost a nenech si to nikým ani ničím zkazit. A ještě poslední poznámka, občas opravdu nerozhoduje to, za jaký tým hraješ, a jaký jméno nosíš na tričku!