Představujeme trenéry - Ondřej Švec

Asistent trenéra u družstev žen a U19, U17 a U17 B

1) Kdy a proč jsi se rozhodl věnovat basketu?
 
Celá naše rodina se odjakživa věnovala basketbalu, tak to bylo asi celkem logické. A kdy? Zhruba od pěti let.
 
2) Z jakého důvodu jsi vyměnil hráčskou karieru za trenérskou?
 
U mě byl tento proces trochu složitější. Basketbalově jsem vyrůstal ve Spartaku Čelákovice, ale vzhledem k tomu, že u nás doma neexistovalo pomalu nic jiného než basket, tak jsem v pubertálním věku začal natruc hrát fotbal a basket šel na nějakou dobu stranou. Zpátky jsem se k basketbalu dostal při pomáhání tátovi s prací vedoucího družstva u reprezentace. A k trenéřině jako takové jsem se dostal, když jsem byl v angažmá v libereckém divadle. V Liberci jsem začínal v klubu BK Kondoři, kde jsem měl tu možnost pracovat u mládeže u Dušana Bohunického (dnes trenér týmu Pardubic v NBL), po návratu do Prahy m ě Pepa Mrázek oslovil, zda mu nechci dělat asistenta a tak jsem působil ve druhé lize žen v Sadské a potom jsem se ze Sadské dostal do Nuslí, kam mě opět přizval Pepa Mrázek.
 
Tolik celá tato složitá anabáze :)
 
3) Jaký je tvůj dosavadní trenérský a hráčský úspěch?
 
Za svoje největší basketbalové úspěchy považuji účast na pěti mistrovstvích Evropy jako vedoucí družstva. Nejdříve u Richarda Fouska u U16 a poslední dva roky u Jiřího Bárty u basketbalistek U18.
 
4) Jaký je tvůj sen co chceš jako trenér dosáhnout?
 
Tak tady musím na rovinu říct, že konkrétní trenérský sen nemám. Momentálně jsem v Nuslích a jsem zde maximálně spokojený. Je tu řada výborných hráček a trenérů a práce mě tu baví.
 
5) Co bys vzkázal trenérům začátečníkům?
 
Důležitá je sebereflexe. Rozhodně není dobré myslet si, že o trénování víte všechno, protože to neví na celém světě asi nikdo. A tou podle mě nejdůležitější věcí ve vztahu hráč a trenér je KOMUNIKACE.