Plyšákov je každoročně pořádaná krásná akce pro U10 holčičky v Olomouci. Tento rok se konal již 14. ročník.
Jako předchozí dva roky odjíždíme s našimi holčičkami již v pátek ráno vlakem z Hlavního nádraží. Cestou Lenka s Terezou začínají zaplétat již klasicky holkám vlasy, aby to všem slušelo. Terka jede klasické copy, Lenka zaplétá modré (letos máme novinku, kterou uvítaly hlavně holky a to blond-modrou, černo-modrou a modro-modrou variantu). Jelikož cesta proběhla hladce bez zpoždění, tak po výstupu z vlaku má vlásky zapletené jen nepatrná část.
V Olomouci se nejdříve přesouváme na autobus a za cca dvacet minut už jsme u školy. Je kolem dvanácté a jsme tu moc brzo, tak se opět se všemi zavazadly přesuneme na nedaleké hřiště. Všechny holky vyskládaly na ping-pongový stůl svoje svačiny a přestože některé si vše snědly ve vlaku, královským dělením všichni poobědváme.
Holky si pak vytahují míč, některé hry, Lenka hřeben a další vlasy :)
Okolo půl třetí se balíme na hřišti a přesouváme se do školy, kde dostáváme přidělenou třídu. Začíná postupné vybalování a příprava na první zápas ve kterém nás čeká domácí Olomouc.
V tělocvičně se pořádně rozcvičíme, vysvětlíme si co a jak budeme hrát a jde se na to. Holky hrají krásně, plní vesměs všechny pokyny, které dostaly a tak si po bojovném a pěkném výkonu odnášíme první historickou výhru na Plyšákově, porážíme domácí hráčky 35:29 a holky si můžou zatancovat svoje vítězné kolečko. Děkujeme za podporu rodičům Johanky, kteří nás na otočku přijeli podpořit ;)
Ve třídě si zápas shrneme, holky se rychle nasvačí a ty které už si zažily předchozí ročníky se radují, že byly součástí první výhry.
A už se zase přesouváme do tělocvičny, tentokrát nás čeká Slovanka. Na holkách je znát už před zápasem únava, přeci jen jsme od rána na nohou a není moc velký prostor na odpočinek. Zatímco my hrajeme již druhý zápas, Slovanka má svůj první. Holky hrály moc hezky, hodně se snažily a moc chtěly vyhrát, ale bohužel se nám nedařilo ubránit nejlepší hráčku soupeře a prohráváme 25:36.
Ze zápasu se přesouváme rovnou na večeři, kde nás čekají lasagne. Holky se rychle najedly a postupně se přesouvají zpět do třídy a do sprchy. Po sprše si Terka bere holky do parády, tak jak to umí jen ona a za doprovodu hudby se s holkami ve třídě pořádně protáhne. První večer, takže holkám chvilku trvá než usnou, ale kolem jedenácté už je ve třídě klid a ticho.
A máme tu sobotu, holčičky mají velkou pochvalu, vstaly až v půl osmé a ty co byly vzhůru třeba i dřív, tak se potichu zabavily, aby nevzbudily ostatní.
Dopoledne máme volné, Lenka rychle doplétá zbývající vlasy a vyrážíme do centra, musíme si udělat klasickou fotku u Orloje a protože má Thea v pondělí narozeniny, vyrážíme i na narozeninovou zmrzlinu. Uděláme si pár hezkých fotek a pomalu se zase přesouváme zpátky do školy, kde rovnou míříme na oběd.
Holky k našemu překvapení po obědě odpočívají (později mi bylo vysvětleno, že to prý bylo jen divadlo, že doopravdy nikdo nespal, ale vypadalo to velmi věrohodně :)).
A pomalu ale jistě už se blíží čas dalšího zápasu, tentokrát hrajeme na SZŠ, takže si holčičky balí vše do batůžků, míříme na autobus. Čeká nás Třinec, určitě hratelný soupeř.
Na místě se převlékáme, rozcvička na chodbě a jdeme hrát. Holkám ale chybí nadšení, necítíme z nich tu vůli jít po vítězství, už rozcvičování je vlažné a bez zápalu. Lenka s Kájou a Terkou se holky snaží všemožně namotivovat, vyburcovat, ale ...
Zápas jsme začaly skvěle, první pětka dala Třinci nálož 13:0, ale jelikož jsme viděli jejich předchozí zápasy, víme, že druhá pětka je mnohem silnější, takže zůstáváme pevně nohama na zemi. V druhé čtvrtce se bohužel pokazí snad úplně vše :( Holky nehrají co mají, nejsou schopny správně bránit, nedáváme koše a to šance byly, taková ta pomyslná tečka ale přichází od stolku, když se nám konečně podaří dát koš a není nám připsán. Přestože hned reklamujeme u rozhodčího, koš nám "uznán/dopsán" není, protože pan rozhodčí má na práci plno jiných věcí, že někdo dal koš si nepamatuje a my si máme tedy stolek hlídat sami. Holky to srazí a místo aby se soustředily na hru, tak řeší nespravedlnost, která se jim stala. Po půlce prohráváme 14:15. V druhé půli se holky trochu vzpamatovaly, ale Třinec chtěl prostě o něco víc než my a tak nakonec vyhrává 31:38.
A aby toho nebylo málo, holky nešťastné, unavené, ukřivděné, musíme se rychle obléknout a přesunout se zpět do školy, protože díky prohře hrajeme za chvíli další zápas.
Takže honem rychle na tramvaj, do třídy, převléknout a už jdeme do tělocvičny, stále nevíme s kým hrajeme. Nakonec se nám v tělocvičně objeví Kladno.
Naše holky mají totální výpadek, ve všech směrech, nebráníme, neumíme si přihrát, nedáváme koše pokud se konečně dostaneme aspoň k té střelbě a tak tento zápas končí debaklem 47:7 pro Kladno, které nás dnes na plné čáře přehrálo. Nepomohla ani podpora od rodičů Niky a prarodičů od Kačky, kteří nás přijeli podpořit.
Večeře, sprcha, ve třídě si holky vytáhnou společenské hry a ve skupinkách si hrají. Pak Lenka vytáhne pohádkový kvíz a každá z holčiček jde namalovat na tabuli pohádku, večerníček. V deset hodin máme dohráno, zhasínáme a ve třídě je během chvilky klid a ticho. Zítra nás čeká boj o sedmé místo, proti HB, trenérky ví, holky ještě ne.
Neděle, budíme se opět lehce po půl osmé, začínáme předbalovat a razíme na snídani. Po snídani další část balení a už se chystáme na zápas. Holky se začínají sypat, že je čeká obávané HB. Promluva do duše od Káji, Lenky a Terky zabírá, ze třídy odcházíme v bojovné náladě s písničkou. To co holkám včera chybělo proti Třinci z nich dnes přímo sálá. Smějí se, povzbuzují a je na nich hrozně moc vidět, že chtějí hrát a vítězství se porvat.
Do zápasu vtrhneme jako lavina, bohužel ale nepadají koše, příležitostí máme mraky a soupeře zatím přehráváme. Po první čtvrtce vedeme 3:0. Druhá pětka, druhá čtvrtina, opět velmi bojovný a odhodlaný výkon, vedeme 9:2. Přestože holky za HB mají v tělocvičně určitě fanouškovskou převahu, začínají nám fandit Pardubice a to holky nakopne, rvou se o každý míč, který třeba ani není možné stihnout, ale ony se snaží a bojují, prostě chtějí. Po třetí 17:7 a nakonec vítězíme 25:9. Holky mají neskutečnou radost, ani nevím jestli z toho, že vyhrály nebo jestli z toho, že porazily obávané HB. Děkujeme za podporu opět rodině Nikolky ;)
Do třídy pak jdeme s nadšením a naší upravenou Arizonou a všichni po cestě holkám moc gratulují.
Rychle dobalujeme, vyklízíme třídu a jdeme zpět do haly podpořit Pardubice, které fandily nám a hrají proti Ostravě o první místo. Zápas je to krásný, opravdu radost pohledět.
Hned po zápase je vyhlášení klasicky na schodech před školou, Jižní supice na sedmém místě, dostáváme plyšáka oslíka, kterého následně holky pojmenují Olí. Effi má nového kámoše. Nejlepší hráčkou našeho týmu vyhlášena zaslouženě Emča - gratulujeme, jen tak dál!
No a pak už se balíme, přesouváme se zase na hřiště nedaleko školy a poslední překvapení, medaile od trenérek na památku. O něco později přesun na vlak, kde se na nástupišti potkáme znovu s Kladnem, Pardubicemi...
Vlak přijel načas, žádné zpoždění se nekoná a tak jsme v 18.36 dle plánu na Hlavním nádraží, kde už na nás čeká přímo na nástupišti pár rodičů. A u Tigera, kde byl hlavní sraz se holky dočkají i od rodičů bouřlivého potlesku, zaslouží si to. Naposledy se zazpíváme i přes chrapot Lenky a s nadšením a plno vzpomínkami se rozcházíme domů.
Dovolím si malé shrnutí, tohoto skvělého víkendu :) Holky se neuvěřitelně posunuly, to vidíme všichni. Ještě je budeme muset naučit, jak v sobě vzbudit odhodlání a chuť vyhrávat, protože kdyby v sobotu nastoupily do zápasu proti Třinci stejně jako do zápasu proti HB, mohli jsme v neděli bojovat o první čtyři místa. Ale i tak se turnaj opravdu moc povedl, každá jedna hráčka si dala koš, naučila se zase něco nového a náš tým už není postavený na individuálním výkonu pár hráček, holky jsou tým a bojují jako jedna. Každá má svou úlohu, každá do hry přinese kousek sebe a začíná se jim dařit. A v závěrečném zápase si holky snad konečně uvědomily, že pokud chtějí, můžou porazit i obávaného soupeře, ze kterého mají strach ;)
Poslední turnaj pod značkou Jižních supic jsme si myslím všichni moc užili a teď už nás čekají nové a lepší zítřky pod Sokolem Nusle. A bude to velká jízda!!
